Recenze: Nový Glen Hansard

24. června 2012 v 21:16 | Správná Socka
Hansard valí dál. Na jeho sólové album jsem se moc těšil, i když mám pořád radši Frames. Před albem si ještě odskočil k teenagerovském hitu Hunger games a jelikož knihu skutečně četl, napsal opravdu krásnou baladu Come away to the water. Někomu se ale asi zdálo, že stárnoucí Ir není pro puberťáky dost cool a tak tuhle píseň převzala kapela Maroon 5. Ano, to je ta kapela co natočila jedno album s dvěma hity a pak ho vydala asi třikrát znova ( unplugged, live, best-off atd) a když už fakt nemohli dál, tak z milosti natočili druhé ablum, které je prý strašné. Nevím, neslyšel jsem. Ale tuhle jejich předělávku vnímam jako pěknou vychcanost, jak se vést na talentu někoho jiného.

A teď je tu konečně Hansard s novým albem. Markéta Irglová to stihla ještě před ním. Jenomže ta naše holka valašská má jednu nevýhodu, její hlas je příliš jemný a když nemá svůj přirozený protipól (Glena), hodně rychle to člověka unaví. Glen je srdcař, někdy trochu kýčař a je pravda, že střídá v podstatě jen dvě hlasové polohy. Ale když ten chlap zařve, tak mě prostě mrazí. Je v tom sílá celého toho věčně utlačovaného irského národa (možná proto si s Iry tak rozumíme, možná proto byli jednu dobu Frames slavní pouze v Irsku a ČR)

Album začíná naprosto nekopromisně smutnou baladou Birds of Sorrow. Typická Glenovina, melancholická klavírní balada se změní v emo smršť, prim hrají tak jako u Frames housle. Podmanivé, i když je pravda, že píseň připomene nějakolik podobných z katalogu Frames.

První singl Love don´t leave me wating je parádní ( klip také). Ale hlavně je to úplně jiný styl v jakém jsme Glena ještě příliš neslyšeli. No uznejte:


Stejně tak druhý singl Philander nezklamal. Glen tu mění polohy a nálady jako ponožky, neustále osciluje na hraně.
Zmíním ještě závěrečnou You will become s hostující Markétou. Výtečná balada, která se veze v podobném duchu jako jejich nejslavnější album. A ani druhá společná píseň Talking with the wolfes není vůbec špatná a je příjemné, že má svižnější tempo.

Celkově tedy Glen uspěl, ačkoliv pořád nostalgicky vzpomínám na rockovou smršť jménem Frames, které si v nejlepších momentech v ničem nezdala s dnes tolik populárními Arade Fire.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama