4.Rozjezdy pro hvězdy

1. ledna 2012 v 11:37 | Správná Socka

Rozjezdy měly být vlastně na prvním místě mýho seznamu, za prvé je potřeba připomenout jakým obrovským luxusem je naše hromadná doprava. Ne vážně, zeptejte se někdy nějakýho cizince. V Americe nikoho nezajímá, že nemáte auto a musíte se nějak dostat do práce, to je váš problém. Náš národ žije v permanentním pivním rauši a proto jde defakto opilcům na ruku. Protože, upřímně, potřebujeme ranní rozjezdy každou hodinu? Pro pracovní účely by stačilo začínat kolem čtvrté hodiny, nebo znáte někoho, kdo končí, nebo začíná šichtu ve tři ráno? Je to tak, rozjezdy jsou hlavně pro opilce, kterým se nechce utrácet za taxíka. Ale abyste mě špatně nepochopili, já miluju rozjezdy, jen nemám rád tu snobskou kritiku: "opilci, bezdomovci, smrad, fuj, do rozejzdu už by mě už nikdo nedostal". Kolikrát jsem slyšel takovýto povzdech nějaké mladé kravičky s nosíkem nahoře, která pochopitelně vybírá partnera podle typu vlastněného vozu, nikoli charakteru.
Buďme rádi, že je máme, protože taxík to je neskutečně drahá a návyková záležitost. Znám dobře situovaný manželský pár, který už tři roky odkládá dítě, protože se bojí, že si ho nemohou dovolit. Ovšem využít při cestě z klubu noční autobus je pro ně nepředstavitelné. I moje blízká kamarádka, kterou jsem často potkával na různých punkových koncertech, mě nedávno šokovala: Pojeď taxíkem, přece nepudeš sám pěšky v tuhle hodinu? (Rozjezd mi ujel.) Jako by Brno byla nějaká mexická metropole plná drogových kartelů. Takhle mluví důchodkyně-komančky, bývalé tajemnice strany, každý den si přečtou noviny: no to je hrůza, Máňo, samá vražda, samé znásilnění, člověk aby se bál vyjít na ulici! Opravdu si většina lidí myslí, že dnešní velkoměsta jsou tak nebezpečná, že dospělý muž nemůže ve dvě ráno jít pěšky domů? Ono jít pěšky je vůbec fajn, člověk aspoň vystřízilivý.

Ale zpátky k rozjezdům. Ano, můžete narazit na agresivní hovada, ale taky na úžasné opilé postavičky, které na chvíli vstoupí do vašeho života, aby z něj po půl hodině vystoupili, ale vy už je z hlavy nedostanete. Moje nejlepší cesty rozjezdem:

1.Opilá sešlost nějakých jihomoravanů, celou cestu kolovaly láhve a zpívaly se moravské lidovky, člověk si připadal jako na nějakém folklorním zájezdu. Když jsme příjížděli na hlavní nádraží, tak už se i tančilo a zpívali všichni včetně řidiče.

2. Hrdinové blokující rozjezd
S kamarádem jsme se hrdinně postavili rozjezdu do cesty, aby i naše slečny stihly doběhnout z hospody. Řidič nadával, hrozil, troubil, prosil, ale přejet si nás nedovolil. Cítili jsme se jako praví gentelmani, aspoň an chvíli, než kámoš vytáhl placatku nejlevnějšího rumu a to kouzlo zlomil.

3. Ach ty trapné rozjezdové lásky!
Nějaká studentka FAVU čtoucí Norské dřevo. Viděla mě jak nastupuju a loučí se mnou jistá slečna, s kterou jsem se ten večer dal dohromady. Jenže už v průběhu večera jsem tak nějak tušil, že tohle není ta, kterou hledám, že tohle je slepá ulička. A pak jsem nasedl a potkal tuhle úžasnou krásku. Jenomže řekněte si o číslo holce, která viděla, jak vás před minutou oblizuje jiná? Celou cestu jsem přemýšlel, jak ji oslovit, aniž by si o mně myslela, že jsem děvkář, který to zkouší na každou sukni.
A tak jsme se celou dobu bavili o literatuře, o její knížce a vůbec o všem možném. Smáli jsme se, flirtovali, jiskry přeskakovaly jak divý a pak jsem vystoupil.
První dva dny jsem se snažil najít její fotku na školní síti - nenašel. Další dva dny jsem si pohrával s myšlenou, že vytisknu nějaký leták s klišovitím vzkazem jak z filmů Rosemundy Pilcherové:

Milá rudovlasá krásko z FAVU, která jsi se mnou jela dne XY z Mersey až na Vinohrady a četla si knihu Norské dřevo. Pamatuješ si na toho opilého blekotajícího mladíka, s kterým si se dala do řeči? Mohl by tě tento mladík pozvat...

Za tejden už jsem si nebyl jistej, jak přesně vlastně vypadala, jen že byla krásná a rudovlasá. Navíc jsem byl docela opilej a všichni víme, co dělá alkohol s našema smyslama. Vzdal jsem to.
A tak mi navždy unikla ze spárů. Mohla to být ta pravá, ale to bych zase nestřetl tu, kterou mám teď. Za dalších dvacet let se třeba zase potkáme v rozjezdu, rozvedení, s dospívajícíma děckama a už budem mít jiný starosti než nějaký trapný rozjezdový lásky.

4. Mým nejhorším zážitkem bylo, když jsem si jel někam na koleje půjčit skripta od jednoho mýho kamaráda, protože jsem něměl všechny potřebný materiály ke zkoušce. Zkouška byla druhý den ráno, já neuměl ani čtvrtinu látky a vracel jsem se půlnočním rozjezdem domů. Všichni v rozjezdu totálně na hadry a já se jak trotl snažil koukat do učebnice. Půlka rozjezdu zpívala nějakou odrhovačku a každou minutu do mě drbal nějakej opilec:
"Héééj, studentíku, vyser se na to, poď s náma chlastat!"
" Podejte té buzně někdo ruma, ať pozná, co je pravej život. Tohle v knihách nenajdeš, mladej.
"Ne, dík, já nechci."
"Jak nechci?! Se s náma kurva aspoň napiješ, néé?!"

5. Tour de šalina, či Tour de rozjezd
Každý z nás víkendových opilců to zná. Je to v klidu, už jen dvě zastávky a pak vystoupím. Jasně, hele, ještě jedna křižovtka a už tam budu a najednou...TMA. Pak nějaké hlasy, někdo do mě drbá, co je, dejte mi pokoj! "Mladej, koukej vstávat, konečná." Pochopitelně byla zrovna zima, mínus 10 a člověk trčí někde na konečné, nikdy ani žádnej nonostop a zpátky to jede za půlhodiny. A tak tam jak blbec pochodujete sem a tam a snažíte se nezmrznout. Ještě když jezdily noční tramvaje, bylo to fajn, jenomže noční autobusy leckdy končí v nějakejch satelitních prdelích třeba deset kilometrů od Brna. Jednou jsem takhle skončil doslova někde na dědině, dodneška nevím, kde to bylo, jen vím, že tam všude štěkali psi a že mi trvalo další hodinu dostat se zpátky do centra.
Já býval ale hodně průměrnej závodník disciplíny zvané Tour de šalina. Usnul jsem, probudil se, jel nazpátky a v 8,9 ráno jsem byl doma jak na koni.
Ovšem můj kamarád byl schopnej propít se do takovýho stavu, že si tu trasu projel třeba třikrát. Bydlel někde v centru, takže měl vystupovat u hlavního a místo toho jezdil pěkně smyčkou Bystrc-Řečkovice tam a zpátky. Tma-prásk Bystrc, vstávat mladej, doprdele tak znova nastoupit-TMA-Řečkovice a doprdele, tak znova. Často vyrazil z klubu už kolem třetí a doma byl třeba ve dvě odpoledne. Jo to byl opravdovej mistr téhle disciplíny, všechna čest. Bohužel se za to nedávaj medaile.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 S. S. | 1. ledna 2012 v 23:12 | Reagovat

Já mám taky z rozjezdů skvělé zážitky! Spolucestující jsou v pozdní hodiny velmi kreativní, takže jsem byla už nazvána "noční vílou" nebo "princeznou", někteří ke tvorbě oslovení využili jako inspiraci mé oblečení - takže jsem byla taky "červená karkulka" (kabát) nebo "bambulka" (podle čepice). Usnout se mi samozřejmě taky podařilo, ale mezi mé top historky patří hlavně ty s neobvyklými nápadníky. Třeba když se mě v rozjezdu snažil sbalit budoucí policista anebo o deset let mladší mladík po cestě z tanečních! Teď bydlím v centru, a když nad tím tak přemýšlím, vlastně mě docela mrzí, že chodím domů pěšky :)

2 Správná socka Správná socka | 2. ledna 2012 v 18:24 | Reagovat

Jsem rád, že se někdo podělil také o své  zážitky, díky. Ono bydlení v centru má taky své výhody, např. nonstop večerka, když se člověku nechce spát, může jít nakoupit třeba ve dvě ráno. Mimochodem, ani bych se nedivil, kdyby ten policista byl v civilu, já jsem zrovna včera při tankování pozoroval práci dvou měšťáků na benzínce: kafíčko, pokecat se slečnou u pultu, pak si asi čtvrt hodiny prohlíželi Playboy a pak konečně vyrazili "dělat něco užitečného".

3 bkf bkf | 6. ledna 2012 v 15:45 | Reagovat

Tak ja so dovolim tiez jeden, a sic zo slovacka. Ako este mladik som pod parou cestoval nocakom, a ako sa uz stava neskusenym, prisli mi blivno. Zastavka daleko, nuz, muz cinu - postavil som sa na sedatko, hlavu vystrcil z okienka tak uzkeho ze som ju tam musel vopchat bokom a dielo vecera som vylozil a chodnik pretekajuci popri autobuse. Spokojny so svojim vykonom som si sadol. A v tom sa ku mne pohol obor - v mojom stave sa mi zdalo, ze sa ten autobus prehyba. Prisiel az ku mne, zacal predo mna naprahovat ruku - aj cez moje opojenie som videl ze je asi dva krat taky ako ja. Ale - ruka sa zastavila tesne pred tvarou. Zastavil som vsetku sluby bohu, poriadne sa pozrel, a na obrovksej labe, ako na podnose lezali dve zuvacky, a ze 'krpec, daj si toto, bude ti lepsie'

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama