jupíí, Doba ledová 124

9. srpna 2012 v 12:15 | Správná Socka
Jsem snad jediný dospělý člověk ve svém okolí, který netouží vidět Dobu ledovou 4 (viděl jsem vlastně jen první díl). Míru infantility svých kolegů a kamarádů nějak nechápu. Svět je přeplněn krásnými knihami a filmy, proč marnit dvě hodiny sledováním té stejné historky? Příběh pochopitelně nebude žádný, jen scenáristické kličkování, které má zajistit animované honičky, krkolemné pády apod. Jasně, že to děti baví, ale proč tolik dospělých lidí cítí potřebu sledovat tyto filmy? Že by nějaká nespokojenost se svým životem? Touha navrátit se do dob sladkého dětství, kdy sleduješ jak Tom honí Jerryho a maminka ti nese z mrazáku zmrzlinu? Nevím.
 

50 odstínů harlekínu lehce šmrcnutého pornem

22. července 2012 v 18:45 | Správná Socka

Občas člověk nemá náladu na hlubokomyslnou literaturu. A tak jsem si stáhl elektronickou verzi toho přeslavného best-selleru, který prý šokoval svou otevřeností. Mluvím o knížce 50 Shades of Grey. Nečekal jsem, že by mě v knize mohlo něco šokovat a taky se tak nestalo. Upřímně, s čím by dnes autor musel přijít, aby to bylo šokantní, všechny pikantnosti už tu dávno byly. Šokojící mělo být to, že autorkou je postarší dáma jménem E.L.James. Podle ohlasu tisku mělo jít o průlom, něco jako otevřenější Sex ve městě: nechte o sexu otevřeně mluvit i matky a babičky. O to větší je to zklamání. 50 Shades of Grey dělá ženské emancipaci opravdu meděvědí službu. Až se skoro nechce věřít, že to skutečně psala postarší žena. Vůbec nevadí, když žena chce být submisivní, chce aby se jí zmocnil statný chlapák. Naopak, myslím si, že právě takových žen je v dnešní době emancipace jako šafránu. Ženy, které se nevzdávají své ženskosti, neberou ji jako slabinu, nesnaží se vyrovnat mužům a přebírat jejich role. Problémem je celá zápletka. Hrdinka se stává sexuální otrokyní bohatého miliardáře, který si hoví v nejrůznějších bizarních libůstkách. Ovšem člověk, který ví o čem je standardní hardcore porno tu stěží narazí na něco nového. Ale chápu, že lidi, kteří se nikdy neodvážili navštívit jednu z miliónu porno stránek, to asi vidí jinak. Takže klasické pohádkové schéma zůstává: pohledný milionář, který z nějakého zvláštního důvodu chce jen hlavní hrdinku. Jediný rozdíl je, že ji chce prostě jen šoustat. Je opravdu škoda, že postrarší žena nám tu vlastně ukazuje stejnou fantazii jako nalezneme u 90 procent porna točeného muži pro muže. Tedy žena jako křehká oběť, do jejíchž otvorů statný válečník noří svůj pyj ze všech světových stran. Jistě, že snem skoro každého muže je krásná žena, která za váma příjde a řekne vám, že chce být vaše sexuální otrokyně. Jen je škoda, že je tomuto brakovému dílu věnována taková pozornost. Nejsem v tomhle žánru žádným odborníkem ale vsadím se, že existuje mnoho autorek, které dokáží podat sex i z jiné perspektivy.

Literární úroveň je mizerná. Jako puberťáci jsme si kupovali takové ty porno povídky. Jejich úroveň byla stejná, jen se k sexu přišlo hned po třetí straně. Tady je většinou třicet stran aboslutně nudného tlachání na úrovni harlekínu a pak průměrně napsaná sexuální pasáž. Bestseller neznamená vždycky brak, ale v tomto případě tomu tak bohužel je.

Papoušek a muslimka

9. července 2012 v 22:53 | Správná Socka
Vyrazil jsem na pár dní za kamarádem do Londýna a zrovna jsem narazil na World pride, tedy pochod gayů a lesbiček z celého světa. Jako vždy při těchto akcích, hlavní prim hrál exhibicionismus. Je to samozřejmě škoda, protože jednodušeji uvažujícím jedincům nevysvětlíte, že homosexuál není jen tento zvrhlý trpaslíček:

http://www.flickr.com/photos/planetnd/7526941272/

Ale může jím být i ten milý a šlušný rozvedený soused, co vám vždy pomůže s nákupem. Po dlouhé době jsem ale litoval, že se sebou nikdy nenosím foťák. Protože se okolo mě zastavily dvě tlusté a oděním papouškově pestrobarevné lesby středního věku, jedna měla na hlavě červený punk, druhá modrého kohouta a obě měly na těle vytetovaný velký nápis Girls do it better (Holky si to umí udělat líp). A v ten moment z obchodu, před kterým jsme stáli, vyšly dvě muslimky zahalené od hlavy až po kotníky, jediné co z nich člověk viděl byly ty malé proužky pro oči na těch tzv. nikábech.

Fakt mě ten foťák mrzel. Muslimky samozřejmě nebyly součástí pochodů, vyjeveně se zastavily a pozorovaly své evropské kolegyně. I ty punkerské lesby se na ně podívaly. Nikdo neřekl ani slovo, v těch pohledech bylo všechno. Stály tu dva páry žen, ale vypadlo to jako by tu byly dva odlišné živočišné druhy. Nevím, nevím jestli tyhle dvě kultury někdy najdou společnou řeč.
 


Věčná recyklace Spidermana

1. července 2012 v 23:42 | Správná Socka
Dřív měl člověk aspoň jistotu, že když se nějaké filmové série natočilo čtyři pět dílů, tak byl chvíli klid. Po letech třeba natočili ještě jeden díl, většinou už nedokázal navázat na předchozí slávu a bylo. Pak se muselo čekat léta na nové diváky a na remake. Ale dnes už se točí remaky a rebooty závratným tempem. Nedávno mi bylo třicet a přesto i já pamatuju takovejch 7 Batmanů! Fajn, já jsem typ člověka, který brojí proti pokračování, ale přiznávám, že tu a tam se nějaké povede. Ale hlavně, je to prostě nový příběh. Tyhle rebooty už jsou ale vážně humus. Proč vymýšlet nový příběh, prostě po deseti letech natočí to stejné a tak jde do kin zase příběh Spidermana, který zase objevuje, že je Spiderman a zase potkává dívku a zachraňuje svět. Divák, které za tohle utrácí peníze ( a viděl už i tu verzi z roku 2002) je u mě blbec, protože svými penězi podporuje nulovou invenci filmových tvůrců. Proč se obtěžovat, prdněte tam nové herce a ti kokůtci na to stejně zase půjdou.

Recenze: Nový Glen Hansard

24. června 2012 v 21:16 | Správná Socka
Hansard valí dál. Na jeho sólové album jsem se moc těšil, i když mám pořád radši Frames. Před albem si ještě odskočil k teenagerovském hitu Hunger games a jelikož knihu skutečně četl, napsal opravdu krásnou baladu Come away to the water. Někomu se ale asi zdálo, že stárnoucí Ir není pro puberťáky dost cool a tak tuhle píseň převzala kapela Maroon 5. Ano, to je ta kapela co natočila jedno album s dvěma hity a pak ho vydala asi třikrát znova ( unplugged, live, best-off atd) a když už fakt nemohli dál, tak z milosti natočili druhé ablum, které je prý strašné. Nevím, neslyšel jsem. Ale tuhle jejich předělávku vnímam jako pěknou vychcanost, jak se vést na talentu někoho jiného.

A teď je tu konečně Hansard s novým albem. Markéta Irglová to stihla ještě před ním. Jenomže ta naše holka valašská má jednu nevýhodu, její hlas je příliš jemný a když nemá svůj přirozený protipól (Glena), hodně rychle to člověka unaví. Glen je srdcař, někdy trochu kýčař a je pravda, že střídá v podstatě jen dvě hlasové polohy. Ale když ten chlap zařve, tak mě prostě mrazí. Je v tom sílá celého toho věčně utlačovaného irského národa (možná proto si s Iry tak rozumíme, možná proto byli jednu dobu Frames slavní pouze v Irsku a ČR)

Album začíná naprosto nekopromisně smutnou baladou Birds of Sorrow. Typická Glenovina, melancholická klavírní balada se změní v emo smršť, prim hrají tak jako u Frames housle. Podmanivé, i když je pravda, že píseň připomene nějakolik podobných z katalogu Frames.

První singl Love don´t leave me wating je parádní ( klip také). Ale hlavně je to úplně jiný styl v jakém jsme Glena ještě příliš neslyšeli. No uznejte:


Stejně tak druhý singl Philander nezklamal. Glen tu mění polohy a nálady jako ponožky, neustále osciluje na hraně.
Zmíním ještě závěrečnou You will become s hostující Markétou. Výtečná balada, která se veze v podobném duchu jako jejich nejslavnější album. A ani druhá společná píseň Talking with the wolfes není vůbec špatná a je příjemné, že má svižnější tempo.

Celkově tedy Glen uspěl, ačkoliv pořád nostalgicky vzpomínám na rockovou smršť jménem Frames, které si v nejlepších momentech v ničem nezdala s dnes tolik populárními Arade Fire.

Už taky pomalu začínám nenávidět disidenty

15. června 2012 v 13:50 | Správná Socka
Ano, já, který mám rád Havlovy divadelní hry a přečetl jsem spoustu disidentské literatury. Ovšem jejich nekritická adorace je rok od roku větší a větší. Teď zemřel Šabata a kamrádka Soukopová pláče v MF Dnes a píše stejné adorační nesmysly, jako psali komunisti, když zemřel nějaký funkcionář. Šabata byl komunista, který v 50.letech vyhazoval jiné studenty ze školy, tuhle kapitolu však Soukupová smete ze stolu slovy, že ona u toho nebyla. A už se vrhá na to stavět pomník. Po stránce nekritického obdivu zmíní další kauzu: v 90.letech byl prý Šabata jeden z těch, kdo hlasoval pro ponechání komunistického fukcionáře Pernici ve funkci brněnského primátora. A znovu, nikdo nemá právo toto rozhodnutí kritizovat, protože to jsou jenom zbabělci, kteří za komančů drželi huby a teď si, nedej bože, dovolují něco žádat. To si jako Soukopová myslí, že jen stateční občané mají právo něco žádat? Tady je jasně vidět to zaryté elitářství disidentů. Přitom dnes všichni dobře víme, že jednou z největších chyb po roce 89 bylo právě to, že jsme dostatečně nepotrestali komunistické funkcionáře, kteří se velmi rychle zorientovali v kapitalistickém prostředí a dnes se nám často tito novodobí podnikatelé (nebo jejich potomci) ze svých SUV vozidel smějí do ksichtu. Šabata si zalouží obdiv za svoji disidentskou činnost, ale nevidím důvod, proč z něj dělat svatého a Sokoupová? Tu už raději nebudu dál komentovat.


Nezatracujte svého macha!

14. června 2012 v 11:49 | Správná Socka
Můj každý druhý článek se naváží do adorace různých machistických raperů a podobných exotů. Ale buďme fér, oni tihle týpci mají i své výhody. Minulý týden jsem musel řešit jeden vyhrocený spor (detaily sem psát nechci) .Věděl jsem, že jít si to s tím borcem vyřešit sám by nebyl dobrej nápad, už jen proto, že tam bude mít také kamarády. Zavolal jsem svému kamarádovi, se kterým jsem se už téměř přestal stýkat. Vadilo mi jeho děvkařství a absolutní neúcta k ženám. Kamarád přijel hned po práci, došli jsme na místo činu, kde můj drahý macho převyšoval všechny (včetně mě) o hlavu. Najednou si samozřejmě nikdo nic nedovolil a já bez problémů dosáhl svého. Nezbývá mi než uznat určitou zaujatost vůči těmto typům. Může mi být sympatické, že většina mých kamarádů nejsou jako on, ale ne každý by byl ochotný se za mě postavit v bitce. Někteří jsou prostě typičtí pacifisté, co se schovají pod stůl. A já svého kamaráda zatracoval, přitom vůči mně se zachoval naprosto skvěle, přesně tak, jak se mají kamarádi k sobě chovat: Cože? Ty máš problém? Za hodinku jsem tam.

Die Antwoord: kýč může být také uměním

12. června 2012 v 18:21 | Správná Socka
Kdekdo tvrdí, že Die Antwoord už jsou vyčerpání. Že tyhle parodie se vždycky rychle opotřebují. Ale oni vždy přijdou s dalším šíleným videem se soc-raperskou tématikou. Pro mě jsou to absolutní mistři, tohle je umění, umělecká fascinace hnusem, chudobou, rapem a kýčem.

Kde si Bety? Neviem ťa najsť?

29. května 2012 v 0:36 | Správná Socka
Považuju se za člověka se slušným přehledem na československé scéně, želbohu doba je hektická a člověk už nemá tolik času brouzdat po netu a objevovat kapely. A tak se stalo, že Noisecut byla pro mě jedna z těch kapel, o kterých jsem tisíckrát četl, ale nikdy si nenašel čas si je poslechnout. Vždycky jsem si řekl, jo to bych si moh někdy pustit. Noisecut jsem tedy objevil až po autonehodě Bety Majernikové, která se stala minulý týden. A teď jen smutně sjíždím videa z youtube, Bety, moje vrstevnice, je pro mě najednou stejnou legendou jako všichni ti Hendrixové a Joplinky, které jsem taky nepoznal nikdy jinak než z youtube. Už ji nikdy neuvidím naživo, a tak moc bych chtěl. I když asi míň než její právě narozený syn. Zvláštní, když jsem tu zprávu poprvé četl, tak jsem si říkal, že to bude beztak nějaká průměrná kapela, která teď bude aspoň těžit popularitu z tragické smrti, která vždy přiláká lidi (tak jako vlastně přilákala i mě). A ono je to všechno jinak, krásná 33letá ženská, talent od Boha přes výtvarné i hudební umění.

Měla přesně ten zasranej X-factor, kterej prý hledají všechny ty poblblé soutěže, ačkoliv každému jen trochu soudnému posluchači je dávno jasný, že ty skutečně charismatický osobnosti takovýhle debilní soutěže nepotřebují a nikdy nepotřebovaly. Míša David s Rytmusem stejně nemůžou objevit nikoho jinýho než další trapnej klon Míši Davida či Rytmuse (anebo jiný sračky). Bety Majerniková mi rozvrátila den, vlastně jsem měl dneska strašně moc práce, ale na všechno jsem se vysral a nechal se unášet jejím hlasem, tancem, souhrou s kapelou. Krásnej elektro rock-popík evropské úrovně. Škoda, taková škoda, hledám "Úlomky" Bety po všech "internetech" a napájím se její energií jako vybitej spotřebič.

Neviem ťa najsť
(donucen k transkripci, když mě google zradil, takže předpokládám, že je tam dvacet tisíc gramatických chyb)

Neviem ťa najsť
A tak blúdím v dave ľudí , mizí všetky rozdiely
rovnaké ména a tváre niekto rozdělil
mezi nimi si sa ztratil v širokom okolí
niekde kde sme spolu neboli
na nových miestach hladať ….
viem že niekde tu si

neviem ta najst
neviem ta najst

sú miesta v ktorých ťa ztrácam
sú miesta v ktorých ťa ztrácam
V zástupe ľudí blúdím
V krajine zvukov, slov a nových pocitov
tam niekde si sa ocitol

neviem ta najst
neviem ta najst

(kameraman zoomuje až od cca 2min, začátek je cover Eye of the tiger)




Americká krása v Brně

22. května 2012 v 22:01 | Správná Socka

V Brně přímo v centru otevřeli Smiley´s fast food. Skvělé, na mě ta krize střední věku přišla trochu dřív, už nějakej čas uvažuju, že seknu s prací. Na všechno se vykašlu, nechám se za jen o něco směšnější plat zaměstnat u okýnka a budu čekat na mou drahou s jejím milencem, abych jim mohl nabídnout smajlíkovou omáčku. Konečně mám nějaký plán do budoucna!

Kam dál